Příběhy žen

Porod s láskou: Jak jsem přivedla Aničku na svět

Jak jinak začít, než slovy - jsem neskutečně vděčná za to, jak těhotenství a celý porod probíhal. Mám pocit, že lepší to ani být nemohlo a nic bych neměnila. O tom, že chci rodit přirozeně, pokud to bude vzhledem k mému i Aničky zdravotnímu stavu možné, jsem měla hned jasno. Nad celým těhotenstvím i porodem dohlížel MUDr. Gregor a bylo to skvělé rozhodnutí. Samotným porodem mě provázela paní asistentka, která byla také úžasná, empatická a citlivá. Můj porod postupoval pomaleji, než jsem očekávala, ale ve finále to pro nás obě (mě i Aničku) bylo ideální. Přesto, že porod od prasknutí plodové vody až po vykouknutí Aničky na svět trval 24 hodin, jsem za to ráda a troufám si říct, že jsme si to všichni (i manžel :D) prožili hezky. Zjistila jsem, že je opravdu strašně důležité připravit svou mysl na to, co se bude dít a co mě čeká, že to není nic lehkého, bezbolestného, ale to k tomu prostě patří a ten okamžik, kdy si poprvé pochováte své miminko, je nepopsatelný. S úctou a pokorou bych chtěla poděkovat všem, kteří byli součástí Aničky cesty na svět.

Veronika P. , učitelka, Pardubice

Od strachu k radosti: Jak jsem překonala obavy z porodu

Jako prvorodička jsem se porodu obávala. Měla jsem strach z neznámého a také jsem věděla, že mě může čekat několikahodinové utrpení, případně komplikace všemožného typu. Na druhou stranu jsem se těšila, až budu mít období těhotenství za sebou, protože neprobíhalo zrovna hladce. Narazila jsem na termín přirozený porod a absolvovala o něm přednášku, abych si udělala představu a co nejvíce se k němu přiblížila. Přišlo mi velmi užitečné dozvědět se, jak funguje ženské tělo, hormony a psychika, a kolik toho sama mohu ovlivnit. Šla jsem rodit s přesvědčením, že bolest překonám sama, nebudu potřebovat žádná analgetika a v případě negativního zvratu se mi dostane pomoci. Nakonec jsem byla mile překvapena, jak vše probíhalo. Klidné prostředí, přátelská atmosféra, empatický personál, získané vědomosti - to vše přispěli k tomu, abych se lépe soustředila na daný okamžik, naslouchala svému tělu a nechala se vést zkušeným porodníkem. Nakonec jsem už jen vyčerpaně, ale spokojeně, zírala na ten uzlíček štěstí, který mě hřál na hrudi. Ráda bych poděkovala panu doktoru Gregorovi a jeho ženě za jejich neuvěřitelnou vstřícnost, profesionalitu a touhu pomáhat rodičkám k co nejméně bolavému a o to více radostnému příchodu jejich miminka na svět.

Denisa Š., učitelka, Chrudim

Překonání překážek: Jak láska přivedla na svět dvě holčičky

Jednoho dne se ke mně na konzultaci dostavila žena s něčím, co se nestává příliš často. Ačkoli několik let vdaná, oboustranně spokojené manželství, společně postavený dům, lékařka, se dosud se svým manželem nemilovala. Nemohli mít spolu pohlavní styk, protože „jde to jenom na kraj, pane doktore, dál už to bolí“. Při gynekologickém vyšetření bylo vše naprosto v pořádku, panenská blána porušená, vstup do pochvy volný, vyšetření nebolestivé. Pohlavní zneužívání v dětství vyloučila, orgasmu jinak dosahovala bez problémů, parametry penisu normální. Příčina zůstala nejasná. Poradil jsem jí, aby si v době ovulace, kdy má žena plodné dny a nejvíce touží po intimním sblížení, s manželem udělali hezký večer a zkusila se trochu „opít“ a zároveň si nanesla do pochvy znecitlivující gel proti bolesti a aby prostě spolu s manželem zkusili ten odpor a bolest překonat. Na kontrolu přišla za půl roku a „nešlo to, pane doktore, dělali jsme skutečně, co jsme mohli, nikam jsme se neposunuli, bolelo to“. V dalším období zkoušela i vibrátor, ale bez úspěchu. Probíral jsem situaci s kolegou, který se více než my všichni ostatní, věnoval sexuologii. Doporučil drobný chirurgický výkon na uvolnění vstupu do pochvy, že to obvykle pomůže. Několik měsíců po operaci nás ale čekalo opět zklamání „je to lepší, jsme o kousek hlouběji, ale mám pocit, že stále na začátku“. Byl jsem naprosto bezradný. Mezitím jsme se dohodli, že přejde k mému kamarádovi do jeho soukromé gynekologické ambulance. Následovalo několik let, kdy jsme se vídali jen občas a na můj dotaz, jak to vypadá, odpovídala stále stejně „snažíme se, kousek po kousku, ale ještě tam nejsme“. Říkal jsem si, kolik let už to trvá a jestli tito šťastní lidé, protože manžel ji musel bezesporu hodně milovat, budou mít někdy děti. Objevila se náhle a nečekaně v mé ultrazvukové ambulanci, kam přišla spolu s manželem na vyšetření ve 20. týdnu těhotenství. Bylo to radostné shledání. Všechno mi řekli, prostě se snažili a věřili. Dnes už má dvě holčičky, oba porody proběhly normálně, je naprosto šťastná a touží po dalším dítěti. Stali se z nás přátelé. Tahle žena si prošla složitou až neřešitelnou životní situací. Ale snažila se a nepřestávala věřit a také díky lásce mezi ní a jejím manželem se jejich přání naplnilo.

Příběh z praxe Miroslava Gregora

Šťastný konec: Jak láska a péče přivedly na svět nový život

Přivezli k nám do centra z okresní porodnice ženu ve 24. týdnu těhotenství. Dlouhodobě zvracela, nepřijímala žádnou potravu, hmotnost klesala, laboratorně měla rozvrácený metabolismus, žádná léčba nepomáhala, jedno z dvojčat právě zemřelo. Byla v kritickém stavu v ohrožení života a bylo proto rozhodnuto o ukončení těhotenství z vitální indikace matky. Protože 24. týden těhotenství byl právě na hranici životaschopnosti plodu, potřebovali jsme ještě dva dny čas na podání indukce plicní zralosti, abychom zvýšili šanci na přežití druhého dvojčete. Mezitím jsme konzultovali odborníka z metabolické kliniky, který připravil pro těhotnou ženu speciální infuzní terapii. Žena měla intenzívní péči na JIP. Během dvou dnů došlo k mírnému zlepšení laboratorních hodnot. Odložili jsme rozhodnutí o ukončení těhotenství. Během dalších dní byla laboratoř téměř v normě, těhotná se cítila významně lépe, začínala jíst a byla přeložena na standardní oddělení. Dle ultrazvukových vyšetření vývoj živého plodu probíhal normálně. Za týden byla propuštěna domů v plně kompenzovaném stavu. Ponechal jsem si ji v péči v naší rizikové poradně. Docházela pravidelně na kontroly po zbytek těhotenství, vždy bylo vše v pořádku, normálně jedla a pila, cítila se výborně, přibírala, vývoj dítěte byl normální, odumřelé dvojče nemělo žádný negativní vliv na další průběh. Na konci těhotenství se dostavila na náš porodní sál s odtokem plodové vody a protože byla již po jednom císařském řezu a vzhledem k uvedené komplikaci byl proveden opět císařský řez. Operace proběhla hladce, dítě vážilo 3500 g a bylo v dobrém stavu. Byl jsem se za ní po operaci podívat, byla moc spokojená a užívala si svého dítěte. Bylo krásné vidět, jak se oba mají čile k světu. V tomto případě se jedná o příklad beznadějné situace, která ale díky vůli těhotné ženy a i intenzívní lékařské péči měla šťastný konec.

Příběh z praxe Miroslava Gregora

Naděje na přirozený porod: Příběh o důvěře a podpoře

Když jsem přišel na oddělení na odpolední vizitu, sestřičky mi hned hlásily, že na pětce je těhotná žena, která usedavě pláče. Byla dnes na vyšetření v rizikové poradně, kde lékař rozhodl, že plod je příliš velký a že zítra musí mít císařský řez. Abych za ní spíše už nechodil, že se s novou situací již smiřuje. Šel jsem ji navštívit. Byla smutná, vysvětlila mi, co se stalo a co prožívá. Bylo to její první těhotenství, probíhalo od začátku úplně normálně, celou dobu se těšila na normální přirozený porod. A dnes jí bylo náhle oznámeno, že se dítě musí narodit císařským řezem a to hned další den. Navrhl jsem jí, že bych mohl zkusit dítě přeměřit, že třeba není tak velké. Souhlasila. A opravdu, opakovaná měření ukazovala, že dítě je o něco menší, než jak bylo původně naměřeno. Domluvili jsme se, že zítra zkusíme porod vyvolat a indikaci k císařskému řezu jsem zrušil. Byla moc ráda za výsledek vyšetření i za tu šanci na normální porod. Druhý den ráno se začal porod vyvolávat. Ačkoli se jednalo o porod, který byl indukovaný a u ženy, která rodila poprvé a která si prošla za posledních 24 hodin významným psychickým stresem, porodila velmi hladce a rychle ještě během dopoledne. Přišla nám na oddělení poděkovat, byla dojatá. Zase plakala, tentokrát však štěstím. Počet císařských řezů je vysoký. Každou indikaci k císařskému řezu je třeba důkladně prověřit, protože způsob, jakým se dítě narodí, významně ovlivňuje celý jeho život.

Příběh z praxe Miroslava Gregora

Tři porody, tři zkušenosti: Jak jsem objevila kouzlo přirozeného porodu

Mám za sebou tři porody. První porod vyvolávaný s epidurálem, druhý porod spontánní s epidurálem a poslední porod byl nejblíže přirozenému bez urychlování a popohánění. Sice jsem nakonec měla rajský plyn, ale vůbec nepomohl, takže jsem se jen párkrát zkusila nadechnout a pak už jsem to nezkoušela. Třetí porod byl určitě nejlepší (dokonce i nejkratší) a jediný bez nástřihu a taky bez poranění. Měla jsem pocit větší volnosti, že si můžu říct, co a jak chci. U předchozích porodů, které byli lékařsky vedené jsem dělala, co mi bylo řečeno a brala jsem to tak, že musím spolupracovat. Přirozený porod bych doporučila všem ženám a zároveň doporučuji přednášku pana doktora Gregora o přirozeném porodu, protože tam říká spoustu užitečných informací, které mohou usnadnit rozhodování, jaký porod chcete mít. Všem ženám přeji pozitivní porodní zážitek, který mohou později předat svým dcerám.

Renáta B., asistentka ředitele, Skuteč

Porod jako pohádka: Jak jsem se naučila přijmout bolesti a radosti

Přirozený porod zní pohádkově samozřejmě. Od začátku to byla spíše idea, která by mě potěšila. Prožít každičký moment naplno a vědomě. Ale jako prvorodička jsem měla strach z neznámé bolesti. Vše jsem ale komunikovala s miminkem, přeci jen tvoříme od začátku jeden tým. Věděla jsem, že v tu chvíli připravena nejsem. Ale také jsem věděla, že až to nastane, tak připravena budu. Přeskočím na závěr, nakonec se nám přirozený porod povedl a byl to neskutečný zážitek. Já mám osobně za sebou porod bez jakýkoliv komplikací. Včetně jakýkoliv zásahů, žádný epidural, žádný nástřih. Bolelo to, to ano. Ale v těhotenství se naučíte velmi dobře poslouchat své tělo. A to v závěru nemá limit. Mohu mluvit pouze za sebe, že bolest, kterou jsem já cítila, se dala vydržet a mentálně blokovat. Osobně jsem měla štěstí i na personál nemocnice, který mě celou fází tlačení doprovázel, pobízel a povzbuzoval. Ono opravdu stačí vědět, že děláte maximum, že to děláte správně a že jste úžasní. Prostě si jen opakovat, to zvládnu, to zvládnu, to zvládnu. Přirozený porod je něco kouzelného. A když se na to dobře připravíte a nastavíte, pak projdete neuvěřitelnou transformací, kde jako výsledek Vám položí to miniaturní stvoření do náruče.

Kateřina L., sociální pracovnice, Medlešice

Příběhy žen

Porod s láskou: Jak jsem přivedla Aničku na svět

Od strachu k radosti: Jak jsem překonala obavy z porodu

Překonání překážek: Jak láska přivedla na svět dvě holčičky

Šťastný konec: Jak láska a péče přivedly na svět nový život

Naděje na přirozený porod: Příběh o důvěře a podpoře

Tři porody, tři zkušenosti: Jak jsem objevila kouzlo přirozeného porodu

Porod jako pohádka: Jak jsem se naučila přijmout bolesti a radosti

Přihlásit se k odběru novinek

Fakturační adresa

Bezplatné poradenství

Kontakt