MŮJ PŘIROZENÝ POROD

     Jestliže přirozený porod je takový porod, který začne spontánně a probíhá zcela samovolně, potom lékařský porod je takový, do jehož začátku a průběhu lékař nějakým způsobem zasahuje. Hlavním důvodem k tomu, že lékař ovlivňuje začátek a průběh porodu je to, že se snaží ochránit zdraví a život matky a dítěte během těhotenství a porodu. Možností, jakými může lékař ovlivnit průběh porodu, je několik.

     Umělé vyvolání porodu (indukce porodu) znamená vyvolat děložní stahy dříve, než by k tomu u těhotné ženy došlo o něco později spontánně. K umělému vyvolání porodu lékař přistupuje tehdy, pokud by další pokračování těhotenství ohrozilo matku nebo plod. Některé stavy totiž mohou vést ke zhoršení zdravotního stavu matky nebo i k nitroděložnímu úmrtí plodu. Porod lze vyvolat před termínem porodu nebo až po něm. Před termínem porodu se k vyvolání přistupuje například u těch žen, které mají příliš velký plod nebo příliš malý plod, mají vysoký tlak krve nebo vyšší věk. Po termínu porodu se obvykle porod vyvolává proto, aby žena nepřenášela příliš dlouho, protože dva týdny po termínu porodu již placenta nemusí fungovat zcela správně a v tu dobu by již měla mít žena po porodu. Je více způsobů, jak porod vyvolat, nejčastěji to je Hamiltonův hmat neboli odloupnutí, zavedení permanentního katetru (Foleye, balónku) do děložního hrdla, podání tablet do pochvy nebo do děložního hrdla, podání infuze s oxytocinem nebo puštění plodové vody. Metody vyvolání porodu jsou různě úspěšné a někdy se musejí opakovat. Obvykle se ale porod podaří vyvolat a většina žen úspěšně vaginálně porodí. Protože se jedná o porod uměle vyvolaný, dochází do určité míry k narušení citlivé hormonální rovnováhy v těle matky a proto někdy bývají vyvolávané porody oproti přirozeným porodům méně příjemné, o něco delší, bolestivější a s větším rizikem komplikací.   

     Posílení děložních stahů oxytocinem se doporučuje v situaci, když se porod zpomalí nebo zastaví. Tato situace se označuje jako nepostupující porod a při porodu se vyskytuje často. Příčin nepostupujícího porodu je více. Nejčastější příčinou je strach nebo ztráta pocitu bezpečí rodící ženy, které vedou k tomu, že v jejím těle začne stoupat hladina stresových hormonů adrenalinu a noradrenalinu, které utlumí tvorbu oxytocinu. V důslednu toho děložní činnost ustává a otevírání porodních cest se zastaví. Řešením bývá právě podání umělého oxytocinu v infuzi. Obvykle se podaří děložní stahy obnovit, porod dále pokračuje a většina žen úspěšně vaginálně porodí. Někdy podání oxytocinu vede k nadměrně silným a častým stahům, které mohou způsobit jednak nedostatek kyslíku u plodu a jednak příliš silnou bolest u rodičky. Tato situace vyžaduje podání dalších léků a to léků na zpomalení děložních stahů a léků na tlumení bolestí.

     Tlumení bolestí analgetiky bývá při porodu velmi časté. Pokud se jedná o přirozený porod a rodička je na porod dobře připravená, děložní stahy a tím i jejich bolestivost narůstají pozvolna a žena je obvykle dobře zvládá, protože si v těle tvoří svoje vlastní látky tlumící bolest zejména        beta-endorfin. Jestliže žena není na porod dobře připravena nebo obecně špatně snáší bolest anebo má nadměrné děložní stahy po podání infuze s oxytocinem, potom obvykle požádá o podání analgetik. Je více druhů analgetik, které se podávají různými způsoby, nejčastěji se jedná o čípky do konečníku, nitrosvalové injekce, nitrožilní infuze, dýchání rajského plynu nebo epidurální analgezii. Uvedené metody bývají různě účinné, ale obvykle se rodícím ženám od bolestí uleví a další průběh porodu zvládají lépe. Někdy mohou podaná analgetika rodičku nadměrně utlumit až otupit nebo snížit děložní činnost anebo vedou ke ztrátě nucení na tlačení na konci porodu. To pak vyžaduje podání nebo zesílení infuze s oxytocinem k obnovení a posílení děložních stahů.     

     Vyšetřování rodičky a plodu během porodu se standardně provádí u všech porodů a to za účelem sledování postupu porodu a kontroly stavu plodu. Nejčastěji se provádí vaginální vyšetření a sledování srdeční činnosti plodu kardiotokografem. Důvodem je včasné odhalení případných komplikací a následně odvrácení možných následků. Při normálně probíhajícím porodu je vyšetřování méně časté, aby nenarušovalo průběh porodu. V případě zvýšeného rizika komplikací je zapotřebí provádět vyšetřování častěji nebo sledovat srdeční činnost plodu nepřetržitě. Někdy ale nadměrné vyšetřování může být samo příčinou toho, že se průběh porodu naruší a porod se zastaví nebo jinak zkomplikuje.    

     Nástřih hráze se provádí z důvodu rozšíření porodních cest, aby se snížilo riziko jejich nadměrného roztržení při porodu plodu. Provádění nástřihu je na různých pracovištích různě časté, někde se provádí nástřich velmi často, jinde se provádí zřídka. V posledních letech převládá doporučení rodit bez nástřihu s tím, že by měl být proveden pouze ve výjimečných případech, například při porodu kleštěmi.        

     Ukončení porodu kleštěmi nebo vakuumextrakcí (rodičky často říkají zvonem) se nejčastěji provádí na samém konci porodu a to akutně při ohrožení plodu nedostatkem kyslíku. Jsou to metody, které jsou schopny zachránit dítěti život nebo předejít vážnému poškození zdraví. Někdy může při jejich použití dojít k poranění matky nebo dítěte, ale k tomu dochází zřídka. Přínos těchto metod daleko převyšuje jejich rizika.

     Císařský řez je nejradikálnější lékařský zásah do průběhu těhotenství a porodu. Provádí se buď plánovaně, zejména když je předpoklad, že žena nebo plod nebudou schopni vaginálního porodu nebo hrozí zvýšené riziko jejich poškození, anebo akutně při vážném ohrožení zdraví a života, například při krvácení matky nebo nedostatku kyslíku u plodu. Císařský řez je unikátní operace, která má schopnost zachránit život dítěti a matce a je v dnešní době nepostradatelná. U některých žen je ale císařský řez prováděn bez opodstatněných lékařských důvodů a proto v současnosti počet císařských řezů neúměrně narůstá. Porod císařským řezem má oproti porodu vaginálnímu zvýšené riziko krátkodobých i dlouhodobých následků pro matku i pro dítě a proto by jeho provedení měla každá těhotná žena a každý lékař pečlivě zvážit.

     Uvedené zásahy patří mezi nejčastější, kterými lékař ovlivňuje začátek a průběh porodu. Jsou-li správně ordinovány, jsou v dané situaci jednoznačně přínosem pro matku i pro její dítě. Na druhou stranu každá z těchto metod s sebou nese i určité nevýhody a rizika. Je to právě přirozený porod probíhající nerušeně vlastními silami, který je nejbezpečnějším způsobem porodu pro matku i pro plod a současně je spojen s nejpříjemnějším zážitkem. Proto by se jak těhotná žena tak lékař měli v první řadě pokusit vytvořit pro takový porod co nejideálnější podmínky. Pokud se přesto vyskytne při porodu komplikace, je včasný zásah lékaře na místě.

     V současné době je mnohými rodičkami ale i některými významnými lékaři kritizováno, že lékaři zasahují do porodu příliš často a zbytečně tak narušují normálně probíhající porodní děj. Každý lékař, v tomto případě porodník, disponuje určitými znalostmi, zkušenostmi, intuicí, zdravou odvahou a trpělivostí, které všechny tyto vlastnosti lze označit jako tak zvané porodnické umění. A právě na poznání a respektování přirozeného porodního děje a na míře porodnického umění každého lékaře závisí, zda do porodu zasáhne či nikoli a jakým způsobem.